Z vlka Veganem

Pro davy svých dychtivých a nadšených fandů, urgujících mne o sepsání dalšího elaborátu, který jsem jim slíbil, se vrhám opět do psaní. Ano dle nadpisu tušíte správně, dnes budu psát o tom jak ze mne stal, nebo spíš stává Vegan.

Tož nebylo to tak dávno kdy mne můj kolega občas vytáhl do veganských restaurací. V jedné nejmenované, kterou nechci poškodit, jsem hladově zíral na pár raw připravených potravin s ucházející chuti, ale o malém objemu. 

Hladový s vrkavým pocitem na žaludku jsem se smuten vracíval k pracovním povinnostem, opětovně si slibujíc, že příště se již konečně nažeru jak dobytek.

Další pokus mezitím proložený masožravými orgiemi, byla restaurace ponejvíce stylem indická. Nebyla špatná, však  pro mé masem zubožené tělo byla silně plynotvorná a boleníčko, které jsem jak malé robě již zapomněl, se občas přihlásilo s nemalou intenzitou. Snad za to mohly  naklíčené ředkvičky, či Alfa Alfa, nevím. Pravda však je, že mi k srdci restaurace nepřirostla a bral jsem ji jako zdravé zpestření.

Mé tělo se dožadovalo výživy a i přes můj tučný vzhled jsem se s vlčím hladem vrhal na jakoukoliv stravu ve svém okolí. Milovali mne chlapci a dívky z Fast Foodů, milovali mne italští menševici, milovali mne, neb jsem jim přinášel smysl života a tučné zisky.

Jednoho krásného dne mne však onen milý kolega s plachým a něžným vystupováním anglického aristokrata upozornil, že cituji:" Se na mne nemůže dívat a že jsem tlustej jak prase"

Jeho laskavá slova, ve mne vzbudila stud, odhodil jsme mrzkou sebelítost a koupil si koloběžku. Aby mé štěstí bylo dokonalé otevřeli v naší blízkosti Loving  Hut, vegetariánskou restauraci kam teď s něžným kolegou rádi chodíme. Ano tady si můžu dovolit jmenovat restauraci, kterou asi jedinou nepomluvím.

To Vám je pošušnáníčko. Jídla je tam dosti, je lehké a dobře stravitelné. Navíc vynikající chuti. Ke všemu jsem i zjistil, že již nemám vlčí hlad, jím jen dvakrát denně, někdy podle chuti třikrát, ale rozhodně mnohem menší dávky a netrpím. 

Kolegovi jsem za jeho něžná slova vděčen a nejen za ně. Neříkám, že se třeba někdy nevrhnu na krkovičku či jiné české pochutiny, ale v současnosti nemám na maso ani pomyšlení i se mi přímo hnusí.

Nechávám to tělu, které si asi správně říká co potřebuje tak uvidíme jak to bude dál.

O své transformaci Vás budu i nadále informovat a to i v případě, že mi na těle narostou zelené výrůstky.

S Přáním hezkého dne

Pavel Franz