Filosofie štěstí

Co je to štěstí? Možná opravdu muška jenom zlatá, jak se zpívá v jedné písni. A nebo není? Třeba je štěstí něco víc. 

Honba za štěstím, provází lidské společenství od nepaměti. Není náboženství, které by nenabízelo ke štěstí cestu, není duchovní a duševní cvičení, které by neobsahovalo cvik snažící se naplnit lidskou duši štěstím.

Budhisté volají: "Vzdejte se svých tužeb." 

Judaisté zas: "Hledejte moudrost",

Moderní psychologie: "Učte se štěstí"

Humanisté: "Hledejte štěstí v péči o druhé"

Kdo z nich má pravdu? Asi nikdo a všichni.

Nevěřím, že se dá zbavit tužeb, ale dají se asi ovládat.

Nevěřím, že se dá najít moudrost, ale jde na ní pracovat.

Nevěřím, že se štěstí dá naučit, ale dá se naučit ho vidět.

Nevěřím, že stačí jen o druhé pečovat, ale může Vás uspokojit štěstí druhého a najít sám sebe.

Nakonec ač chceme nebo nechceme, "jakýs takýs" úspěch musely mít všechny ty pokusy o štěstí, kdo by se jinak s nimi sepisoval a předával je dál? Nepřijde Vám, že mají něco společného? Ano, tu usilovnou snahu štěstí najít.  Tu žízeň po štěstí. Tu energii a tu snahu. 

Tak asi v rámci své dnešní nespavosti musím konstatovat, že o štěstí stojí za to bojovat, snažit se o něj usilovat a vyplatí se ho i dávat, protože se pak vrací jak bumerang, aspoň tomu tedy věřím.

A třeba ho pak naleznete v moudrosti, jako Šalamoun, nebo v Nirváně jako Budha, či v lásce bližním jako Matka Tereza.

Nebo nebudete šťastní, je to jen na Vás.

Takže na tom štěstí makejte, i když zrovna prohráváte.