Jak jsem se snažil prevychovat a co z toho zbylo

Před pár měsíci mi 6  flegmatických lidí řeklo, že jsem opravdu velmi drzý člověk a že to prostě takhle nejde. Asi by to se mnou moc nehlo kdyby mi to neřekli nezávisle na sobě. Co se dá dělat, červík ve mě zavrtal a já šel do sebe.

Prvním bodem změny je uvědomění si co vlastně člověk dělá špatně.

Tak jsem si to vypsal

1. Negativní a osobní věci, říkám bez pardónu, komukoliv hned do očí, aniž bych bral ohledy na to, že mu to asi nebude příliš příjemné.
2. Dělám si legraci téměř ze všeho, nejsou mi svaté ani mezilidské vztahy, ani si nevybírám místo.
3. Neumím s informacemi pracovat a používat je jen v pravou chvíli.
4. S oblibou urážím lidi lidi arogantní a hloupé vtipy, které nechapou a které směřují na ně.

Body jsem měl a řekl si ok, každé slovo si promyslím něž něco řeknu. A co se nestalo. 2 dny to fungovalo bez problému, pak pár mých známých projevilo starost o moje zdraví a ty skeptičtější dokonce o mojí duševní pohodu (chápejte žertuji ikdyz trpím nemocemi, tak to pro ně byl horší signál).

Další dny doslova lidé viseli na mých ústech a vykládali si i pozdrav jako nějakou skrytou narážku. Bylo to peklo. No a když nakonec nic nepřislo, domýšleli si hrozný slátaniny a i běžnou mluvu převáděli na nějakou moji nejapnost.

Nedá se svítit, zůstávám hrubiánem bez zábran, snad mi to mé okolí a laskavý čtenář promine. A stejně jak jsem už řekl svým kamarádům, kdo mě nemá rád, ať mě nečte :)