Jak mi roste bříško

Tak jsem se zas jednou postavil před zrcadlo. Postoj Římana a co to nevidím. Bříško. Poněkud mi narostlo. Depresi jsem zahnal slazeným čajem a vyrazil do práce. Kalhoty mě tlačily převelice a zase to bříško. Směšně obtékalo pásek.

Poslední dobou i dost funím. 120 kg je 120 kg. Také se potím. Co naplat. Tuhle jsem dokonce měl chuť ochutit své podpaží osvěžovačem vzduchu, když jsem trůnil na toaletě. Nutkání jsem odolal a dal si závazek, že se začnu hýbat. No ještě jsem se k tomu hýbání nedostal, ale snad brzy dostanu.

Mám i výraz pučmelouna a hlavu jak balon. I ta moje kancelářská židle pode mnou naříkavě sténá.  Teď jsem se podíval na fotky ze srazu základky na který jsem se nedostavil. Z fotky na mě vyčuhovalo hejno tučnáků.

No a tak si říkám ono to není ještě tak zlý. Ještě jsou místa na mém těle, které nemají tvar koule. Dnes bude krásný den, asi zajdu do Mc Donalda na americký sen.